Situace stanoviště na trase

Svahu, po kterém se kroutí silnice mezi údolím Rotavského potoka a Přebuzí, se zvukomalebně říkalo Na Bucharu (Am Bucharich). Sem horníci přiváželi vyrubanou a ručně přebranou cínovou rudu z okolních dolů. V předem určených dnech se odtud rozléhalo bušení stoup ve dřevěné stoupovně. Stoupa byla v podstatě soustavou svisle upevněných, okovaných klád, které roztloukaly hromádky rudy na velkém bloku pevné a tvrdé žuly, takzvaném stoupovacím kameni. Stoupa byla poháněna vodním kolem. Vodní proud byl ke stoupovně přiváděn umělým vodním náhonem z dolní Přebuze, takzvaným Karlovým příkopem (Karlgraben). Dříve proudilo středem horního městečka Přebuz více vody než dnes. Rotavský potok byl totiž posílen o část vody z potoka Rolavského. Přiváděl ji sem přebuzský vodní příkop. Provoz přebuzských dolů, stoupovny a přilehlé cínové huti skončil nejpozději v roce 1815.

Kopečky hlušiny

Po stoupovně zůstal pruh kopečků hlušiny vpravo podél silnice dolů ke koupališti, které zarůstají vřesem, borůvčím, arnikou a smrčky. Pozůstatkem stoupovny Bucharich je stoupovací kámen s typickou trojicí důlků, který leží na soukromé zahradě v Přebuzi. Pozorné oko ještě dokáže vyčíst na louce vedle našeho stanoviště nepatrnou žlábkovitou prohlubeň někdejšího příkopu.

Kopečky hlušiny

Stoupovací kámen z Přebuze

Tento text pro vás připravil Petr Rojík.