Přírodní památka byla vyhlášena v roce 1988 na rozloze 151,99 ha a zabírá tak téměř polovinu rozlohy lesa. Předmětem ochrany je údolní niva Kunratického potoka s přirozeným typem lesa, složeného především z dubů a habrů a zbytky skalních stepí nad pravým břehem.
Tato přírodní památka představuje na území pražské pánve jeden z nejúplnějších a dobře přístupných profilů celým spodním ordovikem. V jižní části území vystupují na povrch nejstarší vrstvy a směrem k severu se můžeme setkat se stále mladšími překryvy.
Jižní a západní svahy údolí jsou strmé, povrch tvoří drobné úlomky ordovických břidlic s malým obsahem minerálních látek využitelných pro rostliny. Místa, která jsou více zazemněná, pokrývá černýšová dubohabřina, kde se k dubu zimnímu přidává habr obecný. Na horních hranách jižních svahů rostou teplomilné tolitové doubravy, přičemž na ojedinělé sprašové návěji (na ploše pouhých několika čtverečních metrů) se nachází velmi zajímavé společenstvo s třemdavou bílou a kamejkou modronachovou. Severní svahy, které jsou vlhčí a živnější, hostí výrazně pestřejší směs dřevin – javory, jasan ztepilý, lípy, habr obecný. Botanicky cenné jsou xerotermní skalky vystupující na několika místech na svazích nad potokem. Pozornost zasluhuje také vegetace skalních výchozů v nejvýchodnějším výběžku území nad Dolnomlýnským rybníkem s koniklecem lučním českým, bělozářkou liliovitou, vzácnými jestřábníky a křivatcem českým. Z hub je odtud známý na svazích rostoucí a velmi vzácný mykorhizní hřib bronzový. Podél meandrujícího potoka je květena z celého území nejpestřejší. Zejména v jarních měsících potěší bohaté koberce sasanek hajních a pryskyřníkovitých, orsejí jarních, plicníků lékařských, které později nahradí pomněnky nebo kostivaly.