Tato mohutná čedičová homole je výraznou dominantou Českého středohoří a z tohoto důvodu byl na jejím vrcholu v letech 1960–1962 zbudován 180 m vysoký televizní vysílač. Ten musel být po požáru v roce 1966 odstřelen a nahrazen dnešní 223,4 m vysokou stavbou.
Buková hora dosahuje do výšky 684 m.n.m. a je nejzápadnějším výběžkem skalnatého hřbetu, který k severu přechází v náhorní plošinu kolem Verneřic a Rychnova. Východní svah spadá do Kladské kotliny a na ostatních světových stranách se střídají prudké svahy s vybíhajícími okrajovými hřbety. Za výhledem do těchto míst vyjel i roku 1778 císař Josef II. se svým doprovodem. Z vojenských důvodů zde hledal vhodné stanoviště pro sledování pruského vojska. Další významnou osobností, která navštívila Bukovou horu byl významný přírodovědec Alexander von Humboldt. Jeho návštěvu připomínaly pamětní desky, od r.1899 dřevěná, později bronzová. Kolem roku 1907 zde postavil Horský klub Českého Švýcarska turistickou chatu, která byla v provozu o nedělích a svátcích. Po 1. světové válce již srub nedostačoval a roku 1929 byla otevřena přistavěná část. V dnešní době nese název Děčínská bouda a funguje zde jako občerstvení i ubytovna.

Buková hora

Buková hora byla osazená buky, duby a jehličnatými stromy. Lesní masiv hory neprotíná žádná významnější komunikace, pouze lesní cesty. Odlesněny jsou dvě lyžařské sjezdovky na severozápadním svahu a jedna na východním. V roce 2010 sem byla vybudována i lanová dráha Červená Voda – Buková hora. Zajímavostí je 3,5m hluboká propadlina s navazující jeskyní, zvaná Ledová jáma. Nachází se 20 m jv. od vrcholu a led se v ní drží do letních měsíců. Za příznivého počasí lze z vrchu dohlédnout do Prahy, k jihu spatřit vrcholy Českého středohoří a labské údolí. Západní obzor ohraničují Krušné hory, na východě Lužické a Jizerské hory, Ještěd, Trosky a na severu částečně České Švýcarsko.

Děčínská bouda

podled na vysílač