Obec Kojákovice představuje starší typ zástavby tzv. „lánové obce“ (1 lán = cca 18,5 ha). Osadníci zde umístili svá obydlí při dně lužního úvalu, kde dosahovala spodní voda nejvýše a půda byla nejtěžší. Horní části úvalu byly využívány zemědělsky. Obec tím získala podélné uspořádání, kde statky a chalupy stojí ve dvou řídkých řadách, štíty situované do návesního prostoru. Toto uspořádání se v Kojákovicích uchovalo až do dnešních dob, a proto byla obec vyhlášena v roce 1990 jako vesnická památková zóna lidové architektury. Od roku 1977 je součástí Biosférické rezervace UNESCO a od roku 1979 i CHKO Třeboňsko.

Typické selské statky se čtvercovým půdorysem sloužily potřebám zemědělců. Bývala v nich obytná pouze sednice s černou kuchyní, malou komorou a parádní sednice. Zbytek budovy sloužil k ustájení dobytka, uskladnění výnosů, krmiva pro dobytek a zemědělského nářadí.

Veškerý život se odehrával v sednici, kde byla i velká pec na chleba. Parádní sednice byla vybavena parádním nábytkem a vyzdobena krajkami. Netopilo se v ní a moc se do ní nechodilo. Zvláště dětem byl vstup přísně zakázán. V případě že někdo v rodině zemřel, ukládal se sem neboštík. Také se v ní sedělo a povídalo, když přišla vzácná návštěva. Při svatbě se v ní dávalo požehnání snoubencům a probíhala zde svatební hostina. Velký dvůr sloužil hlavně jako zázemí pro různé práce, výběh pro dobytek a další domácí zvířata a rovněž k uskladnění hnoje, který byl v zemědělství nezbytný.