FRANTIŠEK GEL
- vlastním jménem František Lucián Feigel.
Rodný dům Františka Gela se nachází na náměstí Míru v Městě Albrechticích. Byl český novinář, rozhlasový zpravodaj, spisovatel literatury faktu a překladatel z angličtiny, němčiny a latinštiny.
Měšťanský dům patří k nejstarším domům v našem městě. Je chráněn památkovým úřadem a právě probíhá jeho rozsáhlá a náročná rekonstrukce, kterou si prostory bývalého soudu (ve sklepení šatlavy pro jednoho vězně), potažmo například knihovny a obecních bytů určitě zaslouží.
V tomto domě č.p. 21 na Náměstí ČSA se 18. 9. 1901 narodil v židovské rodině tehdejšího soudce významný český novinář, rozhlasový zpravodaj, překladatel z latiny, angličtiny i němčiny, spisovatel literatury faktu František Gel (vlastním jménem František Veigel).
Známými se stala Gelova válečná zpravodajství nebo rozhlasové relace z procesu s válečnými zločinci v Norimberku. V oboru žurnalistika přednášel na Karlově univerzitě v Praze.
Ukázky z jeho díla se dostaly i do čítanek žáků základních škol – například Přemožitel neviditelných dravců, Jak jsem létal a padal. Snad každý se setkal s Gelovými překlady knih M. Twaina či E. M. Remarqua.
Možná by bylo dobré právě jemu, ale i dalším spoluobčanům, kteří se proslavili v různých oborech lidské činnosti, event. i historii městečka či jednotlivých staveb atd., věnovat zatím některé neobsazené prostory opravovaného domu.
Pamětní deska nám dnes připomíná snad nejvýznamnějšího rodáka poválečné albrechtické historie.
V roce 1919 Gel vystudoval gymnázium v Prostějově. Pak absolvoval jednoroční abiturientský kurs obchodní akademie. V Brně začal, ale nedokončil, studium práv. V roce 1924 začal pracovat jako brněnský dopisovatel pražského časopisu Soudní síň a díky Rudolfu Těsnohlídkovi byl přijat do redakce Lidových novin. V roce 1933 odešel do nakladatelství Melantrich, avšak v roce 1939 musel uprchnout do zahraničí a nastoupil službu v čs. zahraniční armádě ve Francii. Po pádu Francie pracoval jako válečný zpravodaj ve Spojeném království.
Po porážce Německa zprostředkoval zhruba 800 rozhlasových relací v rámci zpravodajství z Norimberského procesu. Po válce pracoval v rozhlase, nakrátko v diplomatických službách a opět v rozhlase. Na Univerzitě Karlově na Institutu osvěty přednášel obor žurnalistika. Připravoval rozhlasové pořady pro mládež o významných osobnostech, psal literaturu faktu i soudničky a překládal. V rodném Městě Albrechticích ho na dnešním náměstí ČSA připomíná pamětní deska na jeho rodném domě (vedle barokního morového sloupu se sochou svaté Anny).