Pod hlavní cestou přitéká do zámeckého parku Růžový potok. Jeho prameny, vzdálené asi 1,5 km, odvodňují unikátní území vlhkých slatinných luk, které bylo vyhlášeno jako Přírodní rezervace Růžová. Její plocha je téměř 25 ha. Najdeme zde rostlinná společenstva, která potřebují vyšší hladinu spodní vody – olšiny, vrbové křoviny, slatinné louky, ostřicové a pcháčové louky, rákosiny. Na středně vlhkých stanovištích rostou ovsíkové louky a smilkové trávníky. Dříve zde rostly i vzácné druhy jako hořec jarní nebo tučnice obecná, dnes zde ještě nalezneme vachtu trojlistou, prstnatec májový nebo vrbu rozmarýnolistou.

Prstnatec májový

Zdejší mokré louky jsou významnou lokalitou silně ohroženého chřástala polního.

Chřástal polní

Zalétá sem lovit čáp černý i čáp bílý, rozmnožují se zde ropucha obecná skokan hnědý, čolek horský i obecný. Z plazů zde žije zmije obecná či užovka podplamatá.

Užovka podplamatá (foto: Orchi)

Zámek Janovice

Ves Janovice (původně Janov) se poprvé uvádí v roce 1398, kdy ji jako součást rabštejnského zboží obdržel zástavou od markraběte Jošta Proček z Bouzova. Původním sídlem panství byl hrad Rabštejn. Zámek, přesněji nynější jednopatrovou část východního traktu s čelní věží, dal vystavět v renesančním slohu Petr ze Žerotína, pán na Šumperku, a to někdy v letech 1520 – 1530. Jak plynul čas a střídali se majitelé s různými vkusy, postupně byl zámek přebudován do barokní podoby. Až v letech 1763 – 1765 bylo k původní budově přistavěno severní a západní křídlo. Tím získal janovický zámek nynější podobu. Tři hlavní rody, které držely zámek (Hoffmanny, Ditrichštejny a Harrachy), dodnes připomínají jejich alianční znaky, zasazené do severního křídla. Dnes je janovický zámek sídlem pobočky opavského státního oblastního archívu a pobočky bruntálského okresního archívu. Umělecky nejhodnotnější místnost, tzv. rytířský sál v nejstarší části zámku, byla citlivě renovována a slouží kulturním potřebám a archívu lidosprávy.

Ochrana přírody

Nacházíte se v Chráněné krajinné oblasti Jeseníky.