Naše nejběžnější hlubinná vyvřelina – žula – je vlivem dlouhodobého působení zvětrávacích procesů ve čtvrtohorách často velmi hluboko mechanicky zvětralá. Zvětráváním se hornina stává drobivou a rozpadá se na štěrk a písek, tzv. eluvium. Hloubka tohoto porušení může činit až 10–20 metrů. Zvětrávání postupuje podle přirozených puklin v hornině, takže v rozpadavém eluviu zůstávají zachovaná pevnější jádra. Při erozi dochází k odnosu zvětralých svrchních partií a odhalení nezvětralých žulových jader. Ta pak zůstávají na zemském povrchu jako balvany. Balvany se mohou vyskytovat jednotlivě, ve skupinách nebo tvořit kamenná stáda a kamenná moře.

Názornou ukázkou zvětrávání žul karlovarského plutonu je viklan u Rybničné. Osamocený oblý balvan tvořený porfyrickou biotitickou žulou staršího intruzivního komplexu je asi 3,5 m dlouhý, 1,5 m široký a 2 m vysoký. Na podkladu leží jen malou ploškou a lze ho proto mírně rozkývat. K tomu se dříve používala jednoduchá dřevěná páka, která byla k potěše turistů u balvanu instalována.

Mělká prohlubeň na svrchní straně balvanu upomínající skalní mísu je podle některých autorů vytvořená člověkem. Místo bylo vyhledáváno výletníky už od 18. století – svědčí o tom několik starých nápisů s letopočty 1776 a 1796. Nápis „Dominic“ na viklanu souvisí s někdejším majitelem bečovského panství, hrabětem Dominikem Kounicem. Podle něho jsou nazvány i blízké Nové Kounice. Viklan u Rybničné je chráněnou přírodní památkou.