Ekologická sukcese je nesezónní, směrovaný a spojitý proces kolonizace a zániku populací jednotlivých druhů v určitém místě. Populace určitých jednotlivých druhů organismů i celých skupin druhů obývajících konkrétní stanoviště (biotop) jsou v průběhu času nahrazovány populacemi jiných druhů a skupin druhů organismů.

Proces ekologické sukcese probíhá průběžně ve všech ekosystémech v důsledku tzv. disturbance. Disturbance je z biologického hlediska dočasná změna obvyklých podmínek způsobující podstatnou změnu v ekosystému. Tyto změny opakovaně narušují či likvidují celá společenstva rostlin či živočichů.

Počáteční stadium ekologické sukcese – společenstvo pionýrských dřevin na stěně lomu

Ekologická sukcese má několik stádií. Jestliže dojde k odstranění veškerého organického materiálu i půdy (např. ledovcem, vulkanickou erupcí nebo těžbou nerostných surovin), potom následný proces osídlování lokality označujeme jako primární ekologickou sukcesi.

Je-li území narušeno, např. požárem, větrnou smrští nebo jinou živelnou pohromou, a je z něj odstraněna pouze většina žijících organismů, nikoliv však půda, v níž jsou zásoby diaspor, probíhá zde následně sekundární ekologická sukcese.

Degradační sukcese se obvykle projevuje v relativně krátkém časovém úseku několika měsíců nebo let a je založena na tom, že jednotlivé organismy postupně využívají zdroj, který je tím likvidován. Tato sukcese tedy končí vyčerpáním zdroje a zánikem společenstva vázaného na tento zdroj.

Podle Frederica Clementse je ekologická sukcese procesem deterministickým, předvídatelným a konvergentním. Na jeho počátku stojí pionýrské druhy, které kolonizují nově vzniklá či uvolněná stanoviště. Ve vodních nádržích lomů jsou to např. orobinec širokolist, rákos obecný, sítina klubkatá a žabník jitrocelový. Štěrkové a kamenité substráty dna, etáží a svahů lomů obsazují z bylin např. hadinec obecný, komonice bílá, lipnice smáčknutá, lnice květel, mrkev obecná, pcháč oset, podběl lékařský, řebříček obecný, tolice dětelová a vratič obecný, z dřevin pak bříza bělokorá, jeřáb ptačí, líska obecná, topol osika, vrba jíva a vrba křehká, později také borovice lesní a smrk ztepilý.

Území tak připravují k osídlení pro další druhy organismů, které jsou lépe přizpůsobené konkrétním podmínkám prostředí. Tento proces obměny druhů a společenstev se opakuje, dokud se na stanovišti nevyvine relativně stabilní klimaxové společenstvo. Sukcesní sledy rostlinných společenstev jsou charakteristické postupným zvyšováním biomasy, růstem složitosti a stability ekosystému. Podoba klimaxového společenstva je určena především klimatickými a půdními podmínkami. Dané místo či biom se tak zpravidla vyznačuje určitou charakteristickou podobou klimaxových společenstev, kterou jsme rovněž schopni predikovat.

Oproti tomu Henry Gleason upozorňuje na možnost vzniku alternativních klimaxových společenstev v daném místě či regionu. Rovněž si více všímá velké různorodosti sukcesních sérií. Podle tohoto přístupu nemusí být sukcese čistě procesem poháněným mezidruhovými interakcemi a autogenní modifikací lokálních podmínek. Sukcese může naopak pouze odrážet vysokou vitalitu určitého druhu – jeho schopnost šířit se a schopnost přežívat na daném místě s konkrétními environmentálními podmínkami. Klimaxovým stadiem ekologické sukcese na většině území České republiky je les.

Počáteční stadium ekologické sukcese – společenstvo pionýrských dřevin a řídkých krátkostébelných trávníků na dně lomu

V komplexu kamenolomů Vápenná se společenstva pionýrských druhů planě rostoucích rostlin vyskytují na stěnách a suťových svazích lomu a na plochách dna v severní části lomu, kde byla těžba ukončena nejpozději.