Vyskytuje se zde 11 druhů hub. Z nichž kačenky náprstkovité a kačenky náprstkovité mozkovité jsou uvedeny v Červeném seznamu hub České republiky v kategorii VU – zranitelné taxony. Z kategorie NT – téměř ohrožené taxony byla nalezena štítovka žlutozelenavá. Z kategorie DD – taxony, o nichž je k dispozici nedostatek údajů, se v lokalitě nachází vláknice Kazimírova, vláknice nádherná a smrž tlustonohý.

Biotopy s převahou počátečních stadií ekologické sukcese v severní a střední části lokality vyhledávají** druhy hub, které jsou **vázané mykorhizou na pionýrské náletové dřeviny jako je bříza bílá, vrba jíva, vrba křehká,, topol osika, jeřáb ptačí a smrk ztepilý. Tyto stromy osídlující neúživné plochy dna, stěn a suťových svahů kamenolomů rostou zpočátku osaměle a v izolovaných skupinkách a teprve po několika letech vytvářejí řídké, světlé porosty dřevin s minimálně vyvinutým bylinným patrem.

Mykorhiza – symbiotické soužití hub a vyšších rostlin, při kterém dochází k propojení houbových vláken s kořeny rostlin, je prospěšné pro obě skupiny organismů. Při endotrofní mykorhize pronikají houbová vlákna dovnitř kořenových buněk rostliny. Tento druh soužití vyhledávají silně specializované druhy hub, které jsou na svých hostitelích natolik závislé, že bez jejich podpory už nejsou schopny samostatně přežívat.

Při méně časté ektotrofní mykorhize vytvářejí houbová vlákna kolem kořínků tzv. hyfový plášť, díky čemuž se výrazně zvyšuje savá plocha celé soustavy a tím i efektivita využívání dostupné vláhy. Vlákna hub v tomto případě mohou vstupovat také mezi buňky primární kůry kořínků, nikoliv však přímo dovnitř buněk. Tuto formu mykorhizy vyhledávají především vřeckovýtrusé a stopkovýtrusé houby, ke kterým patří i většina jedlých druhů. Rostliny dodávají houbám uhlíkaté látky (energetické zdroje) a houby poskytují rostlinám vodu a v ní rozpuštěné minerální látky. Mykorhizní houby také pozitivně ovlivňují rozvoj společenstev kořenových mikroorganismů a jejich enzymatické aktivity, což je významné pro výživu, růst a zdravotní stav rostlin.

Ohrožené a zvláště chráněné druhy hub

- Kačenka náprstkovitá mozkovitá (Verpa conica var. cerebriformis) Kačenka náprstkovitá mozkovitá je velmi vzácná vřeckovýtrusá houba z čeledi smržovitých. V Červeném seznamu hub České republiky je uvedena v kategorii VU – zranitelné taxony. Plodnice je cca 3 – 10 cm vysoká. Klobouk je olivově hnědý až hnědý, mozkovitě zvrásněný, vyšší než širší. Obvykle je 1,5 – 4 cm vysoký. Třeň je 0,5 – 1,5 cm tlustý, světlý, v mládí bělavý, později béžový a šupinkatý. Uvnitř má vatovitou strukturu, někdy bývá i dutý. Houba má v každém vřecku po osmi výtrusech, které dozrávají až v době začínajícího rozkladu plodnice. Kačenka náprstkovitá mozkovitá roste od března do května v listnatých lesích, zejména pod osikami. Je však možné ji najít také pod jeřáby, třešněmi, olšemi, trnkami a hlohy. Proto se s ní můžeme setkat v nepřírodních biotopech, především v raných sukcesních stadiích lesa. Stejně jako smrže a mnohem běžnější kačenka česká (Verpa bohemica) je jedlá a velmi chutná.

Kačenka náprstkovitá mozkovitá

- Štítovka žlutozelenavá (Pluteus chrysophaeus) Štítovka žlutozelenavá je vzácnější stopkovýtrusá houba z čeledi štítovkovitých. V Červeném seznamu je uvedena v kategorii NT – téměř ohrožené taxony. Klobouk má průměr 1,5 – 4,5 cm, je vyklenutý, často jemně vrásčitý, citronově žlutý až zelenožlutý, někdy s mírně hnědavým nádechem. Lupeny jsou volné, v mládí bílé, u okraje nažloutlé, později špinavě růžové, s bělavým vločkatým ostřím. Třeň je 3 – 6 cm vysoký a až 0,5 cm tlustý, válcovitý, jemně vláknitý, na vrcholu bělavý, směrem k bázi krémový, někdy až žlutavý. Dužnina nemá výraznou vůni ani chuť, někdy může být slabě nakyslá. Štítovka žlutozelenavá roste nepříliš hojně od června do října na rozkládajícím se dřevě listnáčů, zejména dubů, buků, jasanů a jilmů. Je nejedlá.

Štítovka žlutozelenavá