Tyto domy ze 17. století vždy náležely k zámku a nejprve sloužily pro ubytování knížecích návštěv, knížecí gardy a hudebníků (1643 – 1802), funkcionářů dvora, později pak k ubytovávání hostujících umělců z Vídně. V 18. stol. až do roku 1945 byly tyto budovy sídlem Správy liechtensteinského panství a velkostatku, pod které patřila také valtická cihelna i vápenka a Poštorenský pivovar a další. V budovách byly ústřední účtárny, projekční kanceláře a lidé zde odevzdávali naturální i peněžní rentu. Po roce 1945 sloužily budovy směřující do náměstí jako obytné a zadní trakt užíval Státní statek Valtice. Určitou dobu budovy sloužily jako učiliště a internát zemědělské školy. V domě č. 8 po roce 1989 vzniklo Národní zemědělské muzeum a v domě č. 4 je Základní umělecká škola, Městské muzeum, TIC a ordinace dětské lékařky. Zadní trakty budovy jsou v soukromém vlastnictví a slouží většinou jako kanceláře.

Patrimonijní budovy.

Zámecká brána.

Hlavní vstup do zámeckého areálu z náměstí tvoří brána (č.p. 2) navržena Antonínem Ospelem v roku 1724, která připomíná vítězný oblouk, který nese korunovaný majestátní erb panujícího rodu knížat z Liechtensteinu. Je vyzdoben dvojicí reliéfů. Levý reliéf upozorňuje na to, že záře a lesk kamene prstenu je totožná s obsahovým významem rodového jména (s. Licht – světlo, Stein – kámen). Pravý reliéf pak vyjadřuje vztah k dynastii Habsburků, prezentovaný orlem držícím v drápech zapálenou pochodeň, od níž oheň přejímá Minerva symbolizující liechtensteinský rod. V zámecké bráně je umístěna Vinařská akademie a jedna z valtických vinoték.

Vinotéka v zámecké bráně.

Terasní zeď odděluje zámecké prostory od podzámčí. Její vnitřní prostory tzv. „katakomby“ byly knížetem propůjčeny městu ke skladování hasičských žebříků, puten, kádí, háků, hasičské stříkačky a k uskladnění židlí, stolů a lavic používaných při městských oslavách. V prostoru před terasní zdí byla vysazena Kaštanová alej, ve které se konávaly venkovní oslavy valtických hodů.

Terasní zeď v noci.