Blatenský příkop

V 16. století byl v důlních revírech nutnou podmínkou dobývání a zpracování rud dostatek vodní energie. K pohonu vodotěžných strojů a úpraven i k transportu stavebního a palivového dříví byla využívána voda přírodních toků i umělých kanálů. Bylo tomu tak i v hornoblatenském cínovém revíru. Pro něj byl vybudován vodní příkop ze severního okraje Božídarského rašeliniště přes Myslivny, Ryžovnu, Bludnou a severní úbočí Blatenského vrchu až do Horní Blatné, kde je zatrubněn a odveden do Blatenského potoka. Příkop si zachovával svou funkčnost po staletí. Jako zdroj vody pro průmyslové provozy a požární ochranu byl pravidelně udržován až do roku 1945. V roce 1980 byl prohlášen za nemovitou kulturní památkou a v období 1995 až 2001 byl kompletně rekonstruován. Blatenský příkop vede pozemky Božího Daru, Potůčků a Horní Blatné. Je lemován naučnou stezkou, která začíná u Božího Daru a nad Horní Blatnou se napojuje na naučnou stezku Vlčí jámy.

Začátek příkopu pod Božím Darem

Ryžovna (dříve německy Seifen, česky Sejfy) vznikla v místě hornické samoty založené počátkem 16. století na bohatých cínovcových rýžovištích. Krupky cínové rudy byly získávány propíráním ze štěrkovitých náplavů, kam se dostaly z primárních ložisek vázaných na žulové intruze. Později se pozornost prospektorů soustředila na stříbronosné žíly, na kterých byly založeny doly Štěstí s Radostí (Glück mit Freude) pod vrchem Tokaniště a Boží požehnání (Segen Gottes) u Hájů. Kromě stříbra se dobýval kobalt a bismut. V letech 1946–1959 se tu vytěžilo i 1,4 t uranu.

Rýžovnické kopečky po těžbě cínu