Blatenský příkop

V 16. století byl v důlních revírech nutnou podmínkou dobývání a zpracování rud dostatek vodní energie. K pohonu vodotěžných strojů a úpraven i k transportu stavebního a palivového dříví byla využívána voda přírodních toků i umělých kanálů. Bylo tomu tak i v hornoblatenském cínovém revíru. Pro něj byl vybudován vodní příkop ze severního okraje Božídarského rašeliniště přes Myslivny, Ryžovnu, Bludnou a severní úbočí Blatenského vrchu až do Horní Blatné, kde je zatrubněn a odveden do Blatenského potoka. Příkop si zachovával svou funkčnost po staletí. Jako zdroj vody pro průmyslové provozy a požární ochranu byl pravidelně udržován až do roku 1945. V roce 1980 byl prohlášen za nemovitou kulturní památkou a v období 1995 až 2001 byl kompletně rekonstruován. Blatenský příkop vede pozemky Božího Daru, Potůčků a Horní Blatné. Je lemován naučnou stezkou, která začíná u Božího Daru a nad Horní Blatnou se napojuje na naučnou stezku Vlčí jámy.

Významná cínová ložiska byla těžena na svazích Blatenského vrchu (1043 m), kupovitého zalesněného vrcholu budovaného žulami tzv. blatenského masívku. Hlavní cínový důl Wolfgang byl v provozu už v roce 1532. Později byl odvodňován dědičnou štolou Vavřinec (Laurenzi-Stollen), která byla ražena od roku 1749 jako obecní.

Vlčí jáma

Fascinující pozůstatky po důlní činnosti jsou skalní strže Vlčí a Ledová jáma, které jsou chráněny současně jako přírodní (Vlčí jámy) i kulturní (Stará štola) památka. Vlčí jáma vznikla v místě dolu Wolfgang a je přes 120 m dlouhá, přes 10 m široká a až 25 m hluboká. Ledová jáma je úzká, až 15 m hluboká štěrbina vzniklá vydobytím greisenové žíly Jiří. Původně byla mnohem hlubší (udává se až 50 m), je však zasucena horninou uvolněnou ze stěn. Na dně průrvy se i v letním období uchovává tzv. jeskynní led.

Začátek příkopu pod Božím Darem