Počátky těžby a zpracování železných rud v Šindelové jsou datovány do 14. století, jejich rozvoj však nastartoval až krušnohorský stříbrný boom a s ním spojená spotřeba železa na nástroje a zařízení dolů. Později se staly železárny významným odbytištěm pro nedaleká ložiska cínu, a to v souvislosti se zavedením zcela nové technologie pocínování železného plechu.

Šindelová se spolu s vedlejší Rotavou stala významným železářským střediskem. Počátkem 19. století byly v obci dva výrobní závody a pracovaly dvě vysoké pece, šest tyčových hamrů, tři hamry na plech a pocínovna. Závody byly propojeny vodním náhonem z říčky Rotavy, který byl posílen nově zbudovaným Hamerním rybníkem. Vodní pohon byl postupně nahrazován parními stroji, v nichž se už topilo hnědým uhlím. Parní stroj v Šindelové byl údajně druhým největším v Rakousku-Uhersku a vůbec prvním v českých zemích. Probíhaly i nepříliš úspěšné pokusy o zavedení výroby stavebních tvárnic odléváním strusky do forem či o vybudování lázeňských vanových koupelí ve vodě ohřáté struskou.

Válcovna horního závodu koncem 19. století

V roce 1873 byla vysokopecní výroba v Šindelové zastavena a výroba se začala přesouvat do Rotavy. Zavedena byla výroba zinkovaných plechů. Počátkem 20. století se nosticovské železárny v Rotavě a Šindelové staly součástí akciové společnosti „Železárna Rotava-Nejdek“ (Eisenwerke A. G. Rothau-Neudek) se sídlem ve Vídni. Podnik byl jediný v monarchii, který vyráběl konzervářský plech – za první světové války z něj byly všechny rakouské konzervy a také různé zbrojní součástky.

V roce 1930 byly oba závody v Šindelové definitivně uzavřeny, na strojírenskou výrobu přebudovaný podnik v nedaleké Rotavě funguje dodnes.

Torzo železářské pece

Důstojnou upomínkou na slavnou minulost by měl být objekt železářské pece na místě dolního závodu, který je technickou památkou. Bohužel tomu tak není – dílo zkázy dovršila vichřice Emma počátkem března 2008. V současné době je však památka zrestaurovaná.

Zřícené jižní průčelí

Vysoká pec má tvar 11 metrů vysokého komolého jehlanu, vyzděného z kamenných kvádrů a v horní části z cihel a struskových tvárnic. Vpředu je v peci výklenek pro odpich, na který původně navazovala přístavba slévárny. Na pravé straně je druhý výklenek, u kterého byla výfučna s dmychadlem vzduchu.

Za pecí je torzo budovy přípravny vsázky, zbudované za použití stejného materiálu jako vlastní pec. Mezi oběma stavbami probíhal náhon s vodním kolem pro pohon strojních součástí hutě, přes náhon vede most pro zavážení pece.

V roce 2016 byla vysoká pec zajištěna proti dalšímu chátrání a provedena dostavba hlavy pece. V průběhu roku 2017 bylo zrekonstruováno zdivo vlastní pece a přistavěna její nástavba, včetně zastřešení. Obnova památky byla dokončena v roce 2020. Celkové náklady na obnovu činily necelých 5,9 milionu korun.