Lom Střeleč patří k nejvýznamnějším ložiskům sklářských písků v Čechách. Střelečská surovina má světové parametry a po úpravě se používá především k výrobě křišťálového skla. Hlavní poloha bělošedých, jemně až středně zrnitých křemenných pískovců dosahuje mocnosti až 88 m. Pískovce, ze kterých se sklářské písky získávají, mají vysoký stupeň zrnitostního vytřídění a chemické čistoty. Vznikly v období křídy zhruba před 90 miliony lety v mělkém moři. Pískovce jsou datovány nálezy zkamenělin jako např. Inoceramus cf. lusatiae And. a Cardiaster ananchystis (Leske) do spodního coniaku. Pískovce jsou jemně až středně zrnité. Těžený pískovec je z více než 95 % tvořen křemenem, ojedinělá jsou zrna živců a slíd. V tmelu se téměř výhradně uplatňuje kaolinit. Obsah užitkové frakce (0,1 až 0,6 mm) kolísá kolem 85 %. Obsah škodlivin, který je dán výskytem těžkých minerálů, se pohybuje v rozmezí 0,001 – 0,004 % Fe2O3. Těžké minerály, mezi kterými převažují turmalíny, jsou koncentrovány do frakce pod 0,1 mm. Okolo 40 % těžké frakce tvoří ilmenit, anatas, rutil, titanit, brookit a produkt jejich přeměny leukoxen. Běžné jsou zirkony, staurolit a granát. Souvrství sklářských písků končí tzv. červenou polohou jemnozrnných silně jílovitých pískovců se značným obsahem železitého pigmentu. Nad ní leží ještě 5 až 40 m žlutavých až žlutošedých písků, zpravidla silněji zpevněných, které jsou pro nižší chemickou čistotu využívány hlavně jako písky slévárenské. Původní klasická těžba odstřely a bagrováním byla do roku 1980 nahrazena hydrotěžbou, při které byla k rozpojování pískovců používána tlaková voda. Současný způsob těžby spočívá v minimalizaci trhacích prací. Těžební činností byly při západním okraji lomu odkryty třetihorní žilné bazalty. Terciérní vulkanická činnost byla doprovázena horizontálními a vertikálními pohyby a tak došlo k řadě poklesů a zdvihů. Geometrii ložiska určují zlomové linie. K jihozápadu ukloněné svrchokřídové sedimenty postupně zaklesávají podél zlomů, jako je Eximos, hrdoňovický zlom, skaříšovské zlomy či střelečský zlom. Průběh zlomových linií ovlivňuje režim podzemních vod. Zlomy mají někdy funkci hydraulické bariéry, jindy se vyznačují drenážním účinkem. Nedílnou součástí těžařské činnosti je i průběžný proces rekultivace. V lomu a okolí bylo registrováno kolem 180 druhů organismů, z toho 16 zvláště chráněných druhů obratlovců. Užší vazbu na uměle vytvořený biotop vykazují břehule říční.