Mezi Škodějovem a Rybnicí se ještě v polovině minulého století těžily měděné rudy. Hydrotermální ložisko je s téměř monominerálním chalkozínovým zrudněním. Vzniklo na hydrotermálně přeměněné mylonitizované zóně porfyroidů krkonošsko-jizerského krystalinika a podkrkonošského permokarbonu. Z nerostů jsou hlavní chalkozín, malachit a azurit. Chalkozín je sulfid mědi (také se mu říká leštěnec měděný). Na ložisku se vyskytuje v podobě tmavě šedých až načernalých zrnitých a celistvých agregátů. Je velmi často pokryt zeleným malachit a krásně zářivě modrým azuritem, které vznikají jako produkt zvětrávání chalkozínu. Vzácně je obohacen příměsí vanadu.

Ložisko je situováno na dislokaci přesmykového charakteru (škodějovský přesmyk), která odděluje sedimenty permokarbonu od slabě přeměněných hornin krkonošsko – jizerského krystalinika (většinou sericitické fylity). V drobných výchozech a také na zplanýrované haldě se nacházejí zelenošedé a tmavošedé jílovce, někdy s vysokým podílem organické hmoty (bitumenní), často vápnité, dále jílovité bituminózní vápence, pískovce a slepence, které se střídají s prachovými jílovci. Všechny tyto horniny patří rudnickému obzoru vrchlabského souvrství (autun). V jílovcích se nachází zbytky flóry a fauny. Rudnický obzor se vyskytuje ve spodní části vrchlabského souvrství a má průměrnou mocnost asi 90 m. Lze jej sledovat na vzdálenost až 30 km. Rudnický obzor vznikal za teplého a vlhkého klimatu, kdy se jezero podkrkonošské pánve nebývale rozšířilo. Později s vysoušením klimatu, v době usazování svrchní části vrchlabského souvrství, bylo zaneseno hrubším materiálem občasných toků.

Na poruchové pásmo škodějovského přesmyku je vázáno též uranové zrudnění, které bylo v padesátých a šedesátých letech ověřováno řadou vrtů, ale k těžbě nedošlo.