Prvním krokem při stavbě rybníka bylo vyměřování. Dalším a nejzávažnějším úkolem bylo důkladné založení hráze. Rybníkáři táhli rýhu (vykopávali základ) po celé délce budoucí hráze. Do rýhy natloukli kamení, po stranách zaberanili dubové kůly a pak už pečlivě pěchovali zeminu, až do úrovně základny hráze.

Pak kladli výpustní trouby. To byla práce pro nejzkušenější rybníkáře. Trouby měly dvě části, jakási korýtka, z vydlabaných dubových nebo jedlových kmenů. Oba díly musely do sebe pevně zapadat, aby se při nasypávání hráze nesesuly. Pak totiž nezbývalo nic jiného, než nasypané a udusané vrstvy rozkopat a s prací začít znovu. Za dobře položenou troubu dostávali rybníkářští tesaři zvláštní spropitné. Na mnoha rybnících slouží tyto původní dřevěné trouby dodnes.

Každý ukončený krok při stavbě rybníka byl důvodem k oslavě. Když byl rybník hotov, obrátili rybníkáři kolečka dny vzhůru, zasekli rýče, lopaty a motyky do hráze na znamení, že práce skončila a šli požádat svého hejtmana o propuštění ze služby. S hejtmanem pak šli za pánem, aby jim doplatil, nebo dal novou práci a hlavně aby “dal bene”, něco k lepšímu na zakončení práce – obvykle pivo, pálenku, chléb a maso, málokdy ryby, protože s těmi se neradi obírali. Hotové dílo se pak oslavovalo jídlem, pitím a tancem. Po obvyklé pranici pak rybníkáři, v doprovodu panských drábů, táhli dál.

Hráz rybníka Rožmberka je nejen unikátním technickým dílem, ale je i zajímavou přírodní lokalitou. Alej staletých dubů poskytuje úkryt mnohým ptákům a vzácným druhům hmyzu. V zimě zde můžete pozorovat i několik orlů mořských.