Stojíme na hrázi rybníka Vítek, který byl zřízen v letech 1879 – 1880 oddělením od rybníka Rožmberk. Na počátku 17. století byla vodní hladina Rožmberku asi dvojnásobně větší a sahala až k městu Třeboni. Přinášelo to však s sebou mnohé nevýhody, a proto byl postupně zmenšován až na dnešních téměř 500 ha vodní plochy.

Charakteristickými pobřežními porosty, lemujícími zejména mělké rybniční zátoky, jsou rákosiny. Podle stanovištních podmínek jsou tvořeny především rákosem obecným, orobincem širolistým, orobincem úzkolistým, skřípincem jezerním a zblochanem vodním. Rozsáhlejší porosty rákosin mají charakter „močálového lesa“ se specifickým teplým, vlhkým a bezvětrným mikroklimatem, příznivým pro vývoj hmyzu i dalších drobných živočichů. Hmyz a jeho larvy jsou hlavní potravou řady pěvců, z nichž mnozí, jako rákosníci, cvrčilky, strnad rákosní, slavík modráček a sýkořice vousatá, přímo v rákosinách také hnízdí. Tyto porosty jsou hnízdním prostředím i pro potápky, lysku černou, chřástaly, různé druhy kachen, bukače velkého, bukáčka malého a řadu dalších ptáků. Mnohé ptačí druhy jsou na tyto biotopy tak úzce vázány, že bez nich nemohou existovat. Dále jsou rákosiny vhodným prostředím pro výskyt řady jiných živočišných i rostlinných druhů. Mezi jižním pobřežím rybníka Rožmberk a hrází, na níž se nacházíme, roste na hlubokém nezpevněném bahně mezi křovitými vrbami chráněný ďáblík bahenní. Je to krásná rostlina nápadná bílým toulcem obalujícím květenství. Rozkvétá v květnu až červenci, koncem léta dozrávají plody – sytě červené bobule.