Třeboňské náměstí vzniklo z původního tržiště na hlavní komunikaci z Českých Budějovic do Jindřichova Hradce. Dominantou náměstí je Mariánský sloup v jeho středu. Tento barokní Mariánský sloup je dílem českobudějovického kameníka Leopolda Hubera. Na náklady měšťanů Jana a Alžběty Pilsových byla roku 1780 zhotovena socha Panny Marie na štíhlém jehlanu, která spočívá na masivním trojbokém podstavci se sochami sv. Josefa, sv. Vojtěcha a sv. Alžběty. Některé prvky sousoší náleží ke klasicismu. Mnohem starší je renesanční kamenná kašna, dílo kameníka Jordana, která byla do náměstí zasazena v roce 1569. Její žulová nádrž ve tvaru desetibokého hranolu je zdobena kruhovými reliéfy antických hlav. V roce 1609 nechala obec doprostřed kašny postavit ozdobný renesanční sloup, završený obeliskem s prstencem, jehož maskarony chrlí vodu (maskaron je plastický zdobný motiv v podobě lidské nebo zvířecí tváře). Ke kašně vede ze všech stran původní schodiště. Náměstí tvoří malebné měšťanské domy, z nichž některé mají ještě gotický základ. Původní dřevěné domy byly v průběhu 16. století nahrazovány zděnými ve slohu renesančním s půvabnými loubími. Ničivé požáry (v roce 1723 vyhořelo 52 domů, v roce 1781 dokonce 68 domů) si vynucovaly pozdější přestavby, proto většina štítů je již barokních. Renesanční podobu si uchoval dům „U koníčka“ z roku 1544 a dům č. 89, který patřil Štěpánkovi Netolickému. Měšťanské domy, které vznikaly většinou po velkém požáru v roce 1562, mají téměř jednotné základní stavební prvky. Jsou vesměs jednopatrové, s podloubím v přízemí o dvou půlkruhových obloucích, v patře se třemi okny a štítem nad domovním průčelím. Podloubím se vstupuje do hlavního prostru přízemí, tzv. mázhauzu, který sloužil především ke styku se zákazníkem při prodeji zboží.