Pro Třeboň bývala důležitou cesta do rakouského Cáhlova (Freistadt), kde byl významný solní sklad. Dne 25. května 1378 udělil císař Karel IV. městu významné právo dovozu soli, a to dvou vozů týdně. Cesta vycházela ze Svinenské, od počátku 16. století z Novohradské brány, směrem na Domanín a přes Trhové Sviny dále do Cáhlova. Byla to pro Třeboň vpravdě „solní cesta“. Od Novohradské brány se formani dostávali na domanínskou cestu přes městský příkop po dřevěném mostě, spočívajícím na kamenných pilířích. Tento stav trval do roku 1832, kdy byl most zrušen a místo něho navezena silnice od brány až k hrázi Světa. Most býval 32 sáhů (60,8 m) dlouhý a 2,5 sáhu (4,75 m) široký. Domanínská cesta vedla přímým směrem přes tehdejší Svinenské předměstí a teprve po zřízení rybníka Světa obcházela jeho hráz dnešní trasou.

Rybník Svět byl prvním velkým vodním dílem Jakuba Krčína z Jelčan. S jeho výstavbou souvisela i změna koryta Zlaté stoky, která do té doby tvořila hradní příkop. Třeboňští se proti záměru vystavět rybník v blízkosti města vzbouřili, neboť se obávali protržení hráze, a navíc měl rybník zaplavit nejen rozsáhlé pozemky, ale i Svinenské předměstí a špitál. Přesto byla stavba zahájena. V roce 1571 dal Krčín zbořit 26 stavení a na jejich místě začal stavět svůj první třeboňský rybník, který nazval Nevděk – pro nesnáze s Třeboňskými, ale i nesnáze spojené s jeho výstavbou. Jméno Svět dostal až později.

Jakub Krčín zde zvolil mimořádně mohutnou hráz, která po celých 380 let odolávala všem přívalům. Až v r. 1890, za mimořádně veliké vody, se protrhla a zaplavila město. Voda se tenkrát přelila zářezem v hrázi, kterým v zimě projížděly vozy ledařů pro led, který naši předkové uchovávali v pivovaru pro chlazení piva.

vodni prikop 03

video