Procházka městem pokračuje podél vnějšího pásu městského opevnění, jež obtéká Zlatá Stoka lemující severní okraj města. Zlatá stoka, dlouhá 48 km, vytéká u vesnice Majdalena z řeky Lužnice a okruhem se do ní opět vrací až u Veselí nad Lužnicí. Celkový spád vody je pouze 23 m. Vybudoval ji v letech 1508–1518 rožmberský fišmistr Štěpánek Netolický pro důmyslnou obnovu a regulaci vody v Třeboňské pánvi. Do míst, kudy procházíme, byla Zlatá stoka přeložena až Jakubem Krčínem z Jelčan při stavbě rybníka Svět v roce 1571. Do té doby obtékala Třeboň po jižním a západním okraji. Zbytek hradeb proti lázním „Berta“ je rovněž dílem Štěpánka Netolického z let 1525–1527. Po pravé straně jsme minuli zahradní domek, ve kterém v roce1856 pobýval J. K. Tyl se svou rodinou. Byl to jeho druhý pobyt v Třeboni. Ten první v roce 1852 byl velmi úspěšný, a tak se do Třeboně vrátil ještě jednou. Bylo to v lednu a únoru roku 1856. V té době byl již nemocný. Vojtěch Zítek, nadšený třeboňský divadelní ochotník, poskytl Tylovi a jeho rodině bezplatný příbytek v zahradním domku u Zlaté stoky. Uvádí se, že devítičlenná rodina Tyla s pěti dětmi tu po tři měsíce obývala na dvaceti metrech čtverečních dvě malé světničky. Koncem února vystoupil Tyl na prknech třeboňského divadla ve svém životě naposledy. Bylo to v jeho oblíbené hře Chudý kejklíř v roli kejklíře Herzoga. Ztvárnil tu kus svého strastiplného života. Na konci představení se zhroutil. Obecenstvo tleskalo v domnění, že jde o mistrovský herecký výkon, a netušilo, že zhroucení bylo skutečné. Tyl se v péči místního ranhojiče zotavil a Třeboň opustil, ale svoji životní cestu dokonal 11. 7. 1856, kdy v Plzni zemřel.