Tento líně tekoucí potok představuje hlavní tepnu rybničního systému na Třeboňsku. Jeho historie sahá do dávné minulosti. Již před rokem 1367 byl za pánů z Landštejna vyhlouben vodní příkop, vyvedený z Lužnice až k Opatovickému mlýnu u Třeboně.

Zlata stoka

Zlata stoka 2

Sloužil k jeho pohánění a také k plavení dříví. Za husitských válek příkop zpustl, ale opat třeboňského kláštera jej dal roku 1476 obnovit. Když Štěpánek Netolický plánoval výstavbu rybniční soustavy, potřeboval “živou” okysličenou vodou, která by spojila jednotlivé rybníky. Použil k tomu již existující spojení mezi řekou Lužnicí a Opatovickým mlýnem a pokračoval dál, cca 40 km směrem na sever. U Veselí nad Lužnicí vrátil vodu zpět do řeky Lužnice. V roce 1506 vyhotovil plány a výstavba začala v roce 1508. V roce 1570 Jakub Krčín rozhodl, že spád Zlaté stoky není již dostatečný, a proto se rozhodl přemístit její začátek cca 4 km proti proudu Lužnice k Pilaři, kde zřídil jez. Nové řečiště se pak ubíralo přes bažinu až k Třeboni, kde se spojilo se starým řečištěm. Původně se jmenovala “Příkop”. Jméno “Zlatá stoka” bylo poprvé zmíněno v roce 1665 a vyjadřovalo skutečný přínos, který stoka představovala pro vodní hospodářství, chov ryb a pokladny Rožmberků. Až do dnešních dob se její funkce ani význam nezměnily. Během staletí však sloužila i k jiným účelům. Odvodňovala prastaré močály, zachycovala přívaly vod, sloužila k plavení dřeva, k zavlažování pozemků a rovněž k pohánění různých zařízení, pil a mlýnů. Důležitou roli hrála i ve výstavbě a v obraně města. Přivážel se po ní stavební materiál a také přiváděla vodu do vodního příkopu, který chránil město po mnohá staletí. O zlatou stoku bylo nutné také pečovat. O tom, že k tomu docházelo, svědčí i zápis z konce 19. století, který mimo jiné uvádí: „… v měsíci červenci každého roku loví a čistí se Zlatá stoka. Má mnoho chutných rakův a ryb…“ .

video