Divoké a zároveň romantické prostředí Divoké Šárky je člověkem navštěvováno 7 000 let. Jedná se totiž o starosídelní oblast. S výjimkou skalních stepí na nepřístupných místech zde veškeré plochy nějakým způsobem dlouhodobě ovlivňovala činnost člověka – lidé zde pásli zvířata, lovili, využívali zdejší lesy jako zdroj dřeva, pěstovali rostliny. Z přístupných ploch poměrně brzo zmizely lesy jednak proto, že v okolí Prahy byla velká potřeba dřeva, a pak také proto, že je člověk přeměňoval na pole, sady, vinice a pastviny. Šárecká oblast byla trvale osídlena od nejstaršího pravěku (osídlení paleolitickým člověkem, neolitická keramika volutová). Od neolitu je zde trvalé osídlení rolnické a pastevecké. Významnými objekty jsou hradiště na Šestákově a Kozákově skále i pozdější slovanské hradiště šárecké, které zabíralo značnou plochu. Převážná část tohoto území byla původně využívána jako pastvina a chyběly zde významnější lesní porosty. Běžnou praktikou bylo na pastvinách vypalování stařiny. Rozptýlená pastva zde doznívala ještě v letech po 2. světové válce. V celé šárecké oblasti byly tedy lesní porosty ještě na počátku minulého století vzácností. V té době došlo teprve k zalesňování oblasti. Pro zalesnění byly využívány ve velké míře introdukované dřeviny, převážně trnovník akát (Robinia pseudoacacia) a borovice černá (Pinus nigra). Tyto výsadby spolu s ustávající extenzivní hospodářskou činností (pastva) způsobily značnou degradaci velké části cenných xerotermních formací. V současnosti slouží tato oblast především k rekreaci a volnočasovým aktivitám, ale také přetrvá zemědělská činnost – nachází se zde ovocné sady. Text byl vytvořen s využitím informačních materiálů vydaných Odborem ochrany prostředí MHMP a městské části Prahy 6. Kompletní Plán péče o přírodní rezervaci Divoká Šárka si můžete přečíst zde: http://envis.praha-mesto.cz.