Hrad Kost stojí na pískovcové skále v nadmořské výšce 274 m při styku tří údolí – Plakánku, Prokopského a Černého rybníka. Ta údolí jsou vyhloubena drobnými vodními toky ve stejné hornině, na jaké stojí uprostřed nich hrad. Jsou to vlastně kaňony vyhloubené v kaolinitických až křemitých pískovcích svrchního turonu a coniaku české křídy. Tyto kvádrové pískovce obsahují jen zřídka nálezy schránek či otisků zkamenělin, a když, tak patří k větším formám mlžů, hlavně k inocerámům a ústřicím. Středně zrnité až hrubozrnné pískovce snadno propouštějí vodu, a tak na dnech kaňonů všech tří údolí jsou běžné vývěry údolních pramenů, snad nejlépe viditelné v údolí Plakánku. To pak už jsou jen skály a na dnu kaňonu mezi nimi podmáčené louky, jak ze skal prýští prameny vod a napájejí drobné potůčky, které se nakonec spojují v potok Klenici. A nebo studánky, jako je třeba známá Roubenka při cestě Plakánkem do Sobotky. Dnešní jádro hradu s charakteristickou mohutnou tzv. Bílou věží vzniklo koncem 14. století, zřejmě jako obestavba staršího hrádku. Jak bývalo obvyklé, lámal se stavební kámen v nejbližším okolí. V roce 1358 byla Kost v držení Beneše staršího z Vartenberka, ještě před vypuknutím husitských bouří přešla do rukou Zajíců z Hasenburka. V průběhu dalších dvou století se majitelé hradu i přilehlého panství střídali, dodnes některé z nich připomínají názvy paláců – Šelnberský, Biberštejnský, Lobkovický a samozřejmě Vartenberský. Za Černínů se ve druhé polovině 17. století Kost stala úřednickým centrem dominia a zvolna chátrala. Během prusko-rakouské války v červnu 1866 dokonce došlo v bezprostředním okolí hradu k okrajovým bojům. V polovině 20. století prošel hrad ve vlastnictví státu asanačními a restaurátorskými pracemi. S současnosti je Kost v majetku roku Kinských.

Hrad Kost při pohledu od Černého rybníka

Kost při pohledu z jihu.