Na pravém břehu Jizery leží Pantheon, Suché skály na levém. A od Pantheonu maloskalský skalní hřeben, táhnoucí se po lužické poruše k hradu Frýdštejnu a dál směrem k západu, přes Suché skály pokračuje lužická porucha na Kozákov a od něj na východ k Jičínu. Výrazný skalní hřeben – to jsou vztyčené a místy i překocené vrstvy cenomanských pískovců, středně až hrubě zrnitých s kaoliniticko-limonitickým tmelem, vesměs velmi pevné. Během tzv. saxonského tektonického neklidu, který se udál zhruba v polovině třetihor jako odezva silného alpinského vrásnění, byly vyvlečeny z podloží mladších usazenin české křídy podél lužické poruchy. Že jsou právě křídové, svědčí mnohé zkamenělé ulity a otisky ústřic a hřebenatek v nich nalézané, a tektonické pohyby jsou patrny na samotných pískovcích v podobě rýh, ohlazů i tzv. tektonických zrcadel. Podoba hradu Vranov byla ovlivněna terénní situací pískovcového bradla, na němž byl vystavěn někdy před rokem 1425, během 16. století však již byl opuštěn. Dispozice hradu byla patrně dvoudílná, první oddíl byl situován na severním svahu u paty skalního bradla, pro samotné jádro bylo využito pískovcových bloků. Výrazným zásahem do vzhledu Vranova byly úpravy nového majitele maloskalského panství (od roku 1802) Františka Zachariáše Römische, který rozvaliny hradu přetvořil v romantický a veřejnosti přístupný památník k připomenutí osvobozenecké války za tažení proti Napoleonovi v letech 1813–1814 – v Pantheon. Okolí zaniklého hradu nechal doplnit pomníky a pamětními tabulemi připomínajícími slavné okamžiky minulosti (např. Sklep přátelství, Karel IV., Rudolf Habsburský, Shakespeare, lesní hřbitov), završené v roce 1826 výstavbou letohrádku-kaple, tyčícím se vysoko nad údolím Jizery ve východní části pískovcového bradla.

Vranov s Pantheonem při pohledu z jihovýchodu.

Vranov s Pantheonem.