Na okraji hřebene, který směřuje od Prachovských skal do jičínské kotliny, vystupuje zalesněný ostroh s vrcholem Brada. Kra Prachovských skal je na severu omezena libuňským a na jihozápadě lochovským zlomem. Mezi nimi je pískovcové těleso porušeno sítí vertikálních puklin a drcených pásem. Z vrcholu je jeden z nejkrásnějších výhledů na okolí Jičína. Skalní výchozy na vrcholku Brada vznikly ve středně zrnitých křemenných pískovcích teplického souvrství české křídy. Přestože hrad Brada býval rozsáhlým panským sídlem, nepřitahují jeho nevýrazné zbytky tolik pozornosti, jako nedaleké zříceniny Kumburku, Bradlce nebo Kozlova. Brada sloužila jako mocenské centrum do počátku 14. století, poté až na krátkou epizodu rezidence rodu z Labouně nesla spíše funkci vojenskou a správní.

Zbytky hradu Brada

Někdy před rokem 1258 nechal vystavět na výběžku pískovcového hřbetu své nové sídlo Načerat, syn Pakoslavův, uváděný dále s predikátem z Brady, kterému patřilo území severně od pozdějšího města Jičína. Václav II. získal v roce 1304 Bradu a Jičín od Načeratova syna Lva a hrad patřil ke královskému majetku následující více než půlstoletí, než se stal součástí dominia budovaného Vartenberky. Brada však ani nadále nebyla trvalým sídlem majitelů a sloužila spíše jako správní centrum kolem ležícího zboží. V roce 1452 koupil hrad s přilehlým panstvím Markvart z Labouně a přes Licka z Rýzmburka se na samém konci 15. století dostal do držení Trčků z Lípy, kdy byl definitivně opuštěn a zpustl.

Výhled od kalvárie bitvy u Jičína 1866

Sochy Petra a Pavla s křížem připomínaji bitvu u Jičína v červnu 1866, kdy byla plošina hradu využita jako dělostřelecké postavení rakouské armády. Zhruba o třicet let později byl v místech hradu otevřen lom kvalitního pískovce a díky těžbě byly zničeny prakticky veškeré zbytky této gotické pevnosti.