Valečov na pískovcových skalách u vsi Boseň, založený v první polovině 14. století, patří k nejrozsáhlejším a stavebně nejkomplikovanějším skalním hradům v Čechách. Pískovcové skály v okolí hradu jsou součástí tzv. žehrovské tektonické kry, omezené zlomovými pásmy, které na severovýchodě leží v údolí Žehrovky, na severozápadě v údolí Jizery a na jihovýchodě je ohraničena linií Kněžmost – Přepeře. Výchozy pískovců tvoří středně zrnité, kaolinické pískovce teplického souvrství.

Rekonstrukce hradu

Bezvěžové jádro typologicky vycházelo z modelu hradů s palácem jako hlavní obrannou i obytnou stavbou. Dispozice využívá tří řad skalních bloků, jejichž nepravidelné obrysy zásadně ovlivnily i např. neobvyklý tvar zděného paláce. Během husitských válek byli jeho majiteli známí kališničtí hejtmani Bernart a Bartoš z Valečova, kteří z hradu učinili rozsáhlé opevněné zimoviště sirotčích polních vojsk. Zřejmě v neklidné době husitských válek totiž na Valečově vzniklo opevněné sídliště s povrchovými dřevěnými stavbami i množstvím světniček vytesaných ve skalách jihovýchodně od jádra.

Stopy po skalní světničce

V roce 1439 byl hrad dobyt a vypálen, záhy však byl znovu vybudován. Od druhé poloviny 15. století se majitelé Valečova často měnili (např. z Donína, ze Šelmberka, Berkové z Dubé, Kapounové ze Svojkova), Albrecht z Valdštejna zboží připojil k Mnichovu Hradišti, hrad však postupně pustl. Některé prostory Valečova ale sloužily jako nouzová obydlí chudiny až do konce 19. století.

Valečov v roce 1937