Zhruba před 17 miliony let se na mnoha místech v oblasti současného Geoparku Český ráj dralo k povrchu čedičové bazanitové magma. Roztavená hornina se v místě dnešního vrchu Kumburk ještě pod povrchem setkala s karbonskými sedimenty nasycenými vodou. Výbuch vzniklé páry vytvořil hluboký kráter, který následně vyplnila láva. Tak vzniklo lávové jezero. V tuhnoucí lávě se začaly vytvářet sloupce, které jsou pod hradem uspořádány do tvaru obráceného vějíře.

Sloupce do tvaru obráceného vějíře

Počátky existence hradu Kumburk jsou stejně jako většina lokalit na periferii raně středověkého „českého světa“ zahaleny mlhou dohadů. Hrad zřejmě založili nejdéle okolo roku 1300 příslušníci tehdy mocného rodu Načeraticů (Hronoviců), ovšem prvním bezpečně známým držitelem Kumburku byl v roce 1325 Markvart z Goldenburka. Vrcholné fáze rozkvětu dosáhl hrad v období těsně předcházejícím husitským bouřím, jejichž poryvy se Kumburku i díky osobě svého majitele, předního husitského exponenta Hynka Krušiny, vyhnuly. Během 15. a 16. století se v držení Kumburku a stejnojmenného dominia vystřídalo několik známých rodů (kníže Minsterberský, Berkové z Dubé, Trčkové z Lípy), až se zde v roce 1607 zakoupili Smiřičtí ze Smiřic. Po porážce stavovského povstání Albrecht z Valdštejna rozsáhlé panství Kumburk-Úlibice začlenil do Frýdlantského vévodství. Novým majitelem dominia se záhy po Albrechtově pádu stal Rudolf z Tiefenbachu, po jehož smrti v roce 1653 se na téměř šedesát let stali prostřednictvím Rudolfovy manželky majiteli statku Šternberkové. V 60. letech 17. století byly z preventivních důvodů zbořeny vnější fortifikace, hrad samotný byl opuštěn a zpustl. V roce 1710 se majiteli kumburk-úlibického dominia na více než dvě století stali Trautmannsdorffové, jimž byl jejich majetek v roce 1945 státem zkonfiskován.

Hmotový model vzhledu hradu Kumburk

Viditelné body